O Bětušce
Bětuška byla mladé děvče; její matka byla vdova a neměla jiné jmění než roztrhanou chaloupku a tři kozy. Žily skromně, ale spokojeně. Bětuška byla vždycky veselá, od jara do podzimu vodila kozy na pastvu.
Pokaždé, když odcházela z domu, nesla si v mošničce krajíček chleba, vřetánko a len. Matka jí pokaždé přikazovala: „Dobře ohlídej kozy a vřetánko přines plné!“ Bětuška vzala mošničku, vesele si zpívala a poskakovala za kozami k březině.
Když došly na místo, kozy se začaly pást a Bětuška se posadila pod strom. Levou rukou omotávala len, pravou spouštěla vřetánko a přitom si zpívala.
Jakmile slunce ukazovalo na poledne, odložila vřetánko, zaskočila si na kraj lesa pro trochu jahod nebo jiného lesního ovoce, co právě rostlo, aby měla nějaký pamlsek ke chlebu. Když se najedla, poskočila si, ruce založila v bok a zpívala a tancovala. Sluníčko se na ni skrz stromy smálo, a kozičky odpočívající v trávě si říkaly: To máme veselou pasačku. Po tanci zase pilně předla a večer, když se vrátila domů, přinesla vždycky vřetánko plné.
Jednoho dne, kdy se jako obvykle po skrovném obědě chystala k tanci – kde se vzala, tu se vzala – stála před ní překrásná panna. Šaty měla bílé, tenounké jako pavučinka, od hlavy k pasu jí splývaly zlaté vlasy a na hlavě měla věnec z lesních květin. Bětuška strnula. Panna se na ni ale usmála a mile se jí zeptala: „Bětuško, ráda tančíš?“
Když dívka slyšela, jak vlídně na ni panna promluvila, přestala se bát a odpověděla: „Já bych mohla tancovat celý den.“
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář